Bylo 10. března roku 2006 a okolo 17 hodiny se na Všestudském stadionku začali scházet místní fotbalové hvězdy. Na tuto hodinu byl totiž určen start našeho předsezónního soustředění a už od začátku bylo jasné, že bude narozdíl od minulých soustředění ovlivněn rozmary počasí. Okolí hřiště připomínalo spíše bažiny a při procházce po hřišti bylo jasné, že déšť, sníh a obleva s ním udělali své. Ale ani to nás nezastavilo a tak zhruba v 17.20 hod. bylo trenérem soustředění zahájeno. Nejstatečnější čtveřice se vydala na 5km běh do Dušníků a zpět nabrat kondici. Zbylí fotbalisté (zřejmě lépe trénovaní než výše zmíněná čtveřice :o)) ) si dala na hřišti báčko. Po návratu vytrvalců trenér naordinoval lehčí herní trénink, který byl veden spíše tak, aby jsme co nejmíň poničili hřiště. S tmou přišel i povel trenéra „DO KABIN“. Následovala sprcha a příprava na druhou část pátečního tréninku – SPINING.
Sraz před fitkem byl určen na 19.20hod. Už před vstupem byl slyšet nadšený pokřik a dupaní místních cvičenek aerobiku a cinkání činek z místní posilovny. Tu jsme míjeli cestou do šatny a při pohledu na místní hrany většina z nás raději zrychlila krok :o))
Začátek spiningu se nesl v duchu „obsadit kolo co nejdál od instruktora“. Po seřízení kol se spustila hudba a naše malé utrpení začalo. Myslím, že to byla nejnáročnější hodinka z celého soustředění. Lilo z nás jako z konve, ale dobrá nálada nás neopouštěla, takže byly slyšet hlášky typu „Davide přidej, už ti šlapu na záda“ (Standa), „Vyfoťte mě, to mi v práci nebudou věřit“ (Koudy), avšak největší perla zazněla z úst koho jiného než Gorana (Petr)„Ty vole, mě nějak bolí ZÁKULČÍ“. Trenér se nejdříve na spining nekoukal moc důvěřivě, ale už po 15 minutách uznale pokyvoval hlavou a říkal „Kluci smekám před váma, lepší mužstvo jsem netrénoval“. O jeho nadšení svědčí fakt, že posledních 20 minut šlapal s námi. Po prošlapaný hodince byl každý rád, že je konec a že jsme v klidu a ve zdraví dojeli do cíle. Myslim, že v pátek večer se nám usínalo bezvadně, proto tak vyřízený jsme letos ještě po žádném tréninku nebyli.
Sraz druhý den byl v sobotu v 10 hodin před veltruskou sokolovnou. Trenér ještě asi z euforie ze spiningu naordinoval na celou hodinku a půl basket. Akorát při rozdělování týmů evidentně zapomněl, že basket hrajou hlavně více rostlí lidé a dal do jednoho mančaftu Ivoše s Míňákem. Takže při pohledu na jejich tým (Ivoš, Miňák, Standa, Jirka Š.) a na náš (Kiška, Goran, David, Koudy, Peťa N.) bylo jasné, kdo bude mít výškovou převahu pod oběma koši. První zápas tak taky vypadal, ale ve druhém se výše zmínění PRCKOVÉ vytáhli a ČAHOUNY po nadšeném výkonu (jasně) porazili.
Následoval odjezd do Všestud na oběd, kde nám p.Lorencová s p.Trojanovou připravili luxusní kuřecí stehýnka (no spíš stehna) s bramborem. Následovala polední pauza, která byla zkrácena blížícími se černými mraky. Nikomu se už nechtělo moc běhat a tak jsme dali naši oblíbenou NA DVĚ. Mančafty zůstali stejný jako při basketu a sportovně musím přiznat, že nás PRCKY přerostlí ČAHOUNI tentokrát celkem jasně přehráli. Asi nám prckům chyběli síly vynaložené při basketu. No zkuste si někoho nosit 10 minut na ramenou, protože jak jinak by jsme ty vysoký bidla asi nepřehráli :o))
A co napsat závěrem? Myslim, že soustředění splnilo svůj účel. Počasí nám sice moc nepřálo, ale i tak jsme snad něco natrénovali a v průběhu mistráků to zúročíme na hřišti.
A úplným závěrem bych chtěl napsat, že doufám, že se Goranovi jeho namožené ZÁKULČÍ co nejdříve uzdraví a náš špílmachr (na hřišti svým (ne)pohybem, číslem i kudrlinkami připomínající bývalého sparťanského špílmachra Zelenku) nám nebude na hřišti chybět :o))
zdraví vás prcek Kiška