Hráno 17. 3. 2006 v Roudnici nad Labem – umělá tráva
Sestava:
| Satýnek | |||
| Lorenc | |||
| Valoušek | Janíček | Miňovský | |
| Švancara J. | Novák P. | Petr | Hubička |
| Kišari | Seidl | ||
Střídal: Švancara M.
Toto utkání bylo přeložené do Roudnice nad Labem na umělou trávu a to na pátek 17.3.2006 a jak se ukázalo, bylo to to nejlepší řešení ze strany „domácích“ Beřkovic. Protože jinak by se nejspíš nehrálo, když člověk vidí jaké terény jsou teď všude k dispozici. Na těch se fotbal hrát opravdu nedá a hrozí akorát zranění.
Již při srazu bylo hned jasné, že ani na podruhé se naše utkání neobejde bez řady hráčů buď z pracovního zaneprázdnění a nebo z důvodů, které nikdo z nás nevěděl.
Ale začneme od začátku samotného utkání: už při rozcvičování bylo jasné, že hrát na tak dobrém povrchu bude úplně něco jiného než na normální trávě a to se podepsalo i na začátku utkání při spoustě zkažených přihrávek z obou stran. Ze začátku s větším držení míče na straně domácích a i s větší územní převahou, ale naše obrana v čele s Lorencem domácí do žádné větší akce mimo střel z dálky nepouštěla a nebo většinu střel zablokovala. Přibližně od 15 minuty první půle se naše hra začala více přesouvat na levou stranu kde měl Hubička více prostoru a svým pohybem se dokázal dostat za domácí obránce a i zakončit. V 25 minutě se do slibné šance dostal Lorenc, kdy po hezké přihrávce Kišky do volného prostoru zakončoval z hranice velkého vápna a brankář domácích nadvakrát jeho pokus zlikvidoval. Asi o 5 minut později se po závaru ve velkém vápně domácích dostal k balonu Sojka ( Seidl ) a byl sražen domácí obranou a rozhodčí nařídil pokutový kop. Jeho rozehrání se ujal Janíček a nedal brankáři domácích šanci 0:1. Naše aktivita byla stále častější a tak následovala série rohových kopů. Na jeden si naskočil Lorenc a hlavičkoval do břevna domácí branky. Stav první půle se ale nezměnil a tak poločas skončil 0:1.
Začátek druhé půle začal přesně tak jak skončila první s naší větší aktivitou a držením balonu na našich kopačkách. Kdy se po přihrávkách za domácí obranu dostával Kišari, ale buď zakončil do brankáře a nebo si dal dlouhý balon, který mu utekl. Je holt na něm vidět roční pauza po zranění kolena „ale neboj Radku, my budem dávat góly v přípravě a ty v mistrákách „ Probíhala asi 15 minuta druhé půle když se přihrávka ze strany dostala až k volnému Dědečkovi ( Švancara Miloslav ) a ten překvapil nejen brankáře domácích a celou obranu, ale především sám sebe a z hranice velkého vápna lobem skóroval. 0:2. Tento stav již zadal do našich řad klid a bylo to znát i na hře a to hlavně na rychlých akcích, které jen s přispěním lepšího a klidnějšího zakončení mohly změnit skóre. Běžela 20 minuta druhé půle a souboj našeho stopera s domácím útočníkem v našem pokutovém území rozhodčí neposoudil jako faul a ten v klidu snížil na 1:2 . Tento gól výrazně povzbudil domácí a jeden útok za druhým hasila naše obrana i za přispění jistého Satýnka, který kryl nebezpečné střely z dálky. Po jedné takové akci zasáhl náš stoper (Lorenc) a po narážečce s Goranem ( Petr) před naším vápnem se vydal na samostatnou akci přes celé hřiště když v závěru přesprintoval i domácí obránce, ale v tváří tvář brankáři nedal. V 85 minutě utkání si nádherně zaběhl za obranu domácích dobře hrající Hubička na křižnou přihrávku Valouška a stanovil konečné skóre 1:3
Střípky z cesty: V kabině po zápase probíhá diskuze jestli si půjdem sednout do hospůdky, která je přímo v Roudnickém areálu a mezi hlavními řečníky byl Valda ( Valoušek ). Až při pozdějším sezení v hospůdce se zjistilo, že právě on tam není. Což by ani tak nevadilo, ale nejlepší na tom je, že společně s ním v autě přijel i Sojka (Seidl ). A tak Valda odjel v klidu z Roudnice, aniž by si všiml, že mu v autě někdo chybí. A v klidu kafe popíjející Sojka málem musel jet domů z Roudnice vlakem.
zapsal IL